Slovo pro náhodného návštěvníka

             Souhra náhod mi před několika lety přivedla  pod ruce  starý dřevěný  kufřík s bohatou výbavou krásných řezbářských dlát. V minulosti pomocí nich vznikaly ze dřeva v rukách profesionála krásné předměty. 

Moje ruce jsou ruce laika, kterému se při pohledu na nástroje jednoho dne vloudila myšlenka je zkusit použít. Po prvních pokusech jsem pochopila, že je třeba nejprve s pokorou zapátrat v odborné literatuře a sbírat rady zkušených řezbářů. Postupně jsem začala propadat kouzlu lipového dřeva, které než vyrostlo, tak něco „zažilo“ a kouzlu řezbářských dlát, která už něco „pamatují“. Možnost přetvářet přírodní materiál dle vlastní představy a vytvářet z „ničeho něco“, vedla ve svém důsledku k příjemnému pocitu relaxace a radosti. Pro tyto pocity si se dřevem hraji stále. Nechť jsou moje dřevo-kousky vnímány jako výsledky práce samouka, kterému je dřevo milé.